LIPNICKÁ ŽULA z lomu „Kopaniny“
Nejznámější žulou světelského masívu je žula lipnická. Její těžba, původně z povrchových balvanů, má starou tradici, jak dodnes dokládá zdivo i některé architektonické prvky na hradu Lipnice, založeného v 13. století. Lipnická žula je muskovit-biotitická, namodrale světle šedá, a slabě navětralá, rezavě žlutá, drobně až středně zrnitá. Typickou je pro ni přítomnost až 3 cm dlouhých čočkovitých shluků biotitu. Časté jsou také různě velké a asimilované xenolity, zejména rul. Tato žula má příznivé fyzikální vlastnosti a dá se lámat ve velkých blocích. Z mnoha dřívějších lomů se v současné době těží v lomu Kopaniny.
Vytěžená surovina se zpracovává v provozovně u bývalého lomu Březek. Lipnická žula se používá na výrobky hrubé a ušlechtilé kamenické výroby. V minulosti byla lipnická žula používaná především na broušené, výjimečně i leštěné dlažební desky. V Praze tomu tak bylo v Paláci kultury, v rekonstruované budově Národního divadla, v metru ve stanicích Můstek A i B, Náměstí Republiky a Karlovo náměstí. V současnosti se uplatňuje tento materiál díky své výjimečné odolnosti jak v tuzemsku, tak i na náročných zahraničních trzích (Německo, Rakousko), žádaná je především štípaná kostka a pak také venkovní dlažby s protiskluzným otryskaným povrchem. Díky svým vlastnostem byla tryskaná dlažba z Lipnické žuly vybrána pro realizaci zádlažeb historického centra města Brna, kde byla použita v ulicích určených pro pojezd zásobovací techniky (ulice Starobrněnská a Kobližná – celkem v objemu 9.000 m2)
Žula lipnická šedá |
||
objemová hmotnost | 2 641 | kg/m3 |
nasákavost | 0,42 | % hmotn. |
pevnost v tlaku | 250 | MPa |
pevnost v ohybu | 12,5 | MPa |
obrusnost | 2,18 | mm |
koeficient mrazuvzdornosti | 0,77 |