Jednou z našich nejvýznamnějších oblastí těžby a zpracování pískovců bylo v minulosti Broumovsko v severovýchodním cípu Čech. Na řadě míst se zde lámaly hlavně svrchně křídové kvádrové pískovce a využívaly pro stavební, architektonické a sochařské, ale také pro průmyslové účely. Podle německé vlastivědy Broumovska (1894) byla koncem 19. století tato činnost nejintenzivnější u obcí Libná (tehdy Liebenau) a Zdoňova (Merkelsdorf), když u Libné bylo šest a u Zdoňova čtyři lomy.
Další pískovcové lomy pak byly u Honů (Hutberg), Teplic n. Metují (Weckersdorf), Martínkovic (Märzdorf), Božanova (Barzdorf) a Vernéřovic (Deutsch-Wernersdorf; zde ale šlo pravděpodobně nikoliv o křídové, ale o permské pískovce). V soupisu lomů býv. Rakouska (Hanisch-Schmid 1901) je ale z celého Broumovska, resp. z tehdejšího okresu Broumov, uvedeno jen šest lomů u Libné, s výjimkou jediného pronajatých. Lámaly se v nich kvádry a desky křídového nazelenale žlutého tzv. libnavského pískovce (Liebenauer-Sandstein) pro pozemní, vodní a inženýrské stavby a také pro výrobu v průměru až 2,5 m velkých brusných kamenů, často vyvážených do Ruska.
V letech 1873-75 se na severní české straně Boru (Spielberg) lámaly kvádrové křídové pískovce pro 300 m dlouhý tunel choceňsko-meziměstské dráhy a po roce 1884 na jižní kladské straně i na mohutné sloupy pro průčelní kolonádu novostavby říšského sněmu v Berlíně (Zídka 1927).
Těžba pískovců na Broumovsku během druhé světové války postupně ustávala a s vysídlením zdejšího německého obyvatelstva po ní ustala docela. Obnovila se až v polovině 20. Století, a to jen u Libné a Božanova. Zatímco u Libné to bylo spíše jen příležitostně, u Božanova ve stále větším rozsahu. Božanovský lom se tak postupně, zejména po roce 1974, stal jedním z hlavních našich zdrojů kvalitního pískovce pro stavební, architektonické i sochařské účely a pro obnovu památek.
Historie těžby a využití božanovského pískovce
Božanovský (dříve též broumovský) pískovec se láme v lomu v lese na severovýchodním svahu kóty 715,8 Lopota v kuestě Broumovských stěn, asi 3 km jihovýchodně od kostela sv. Maří Magdalény v Božanově a jen necelých 400 m od hranice s Polskem. Lom i ložisko v jeho jihovýchodním předpolí leží na katastrálním území Božanov v dobývacích prostorech Božanov a Božanov I a v II. zóně CHKO Broumovsko. Lom je etážový se základnou v nadmořské výšce 615 m.
O počátcích těžby broumovského pískovce toho moc nevíme. Soupis lomů býv. Rakouska jeho lom neobsahuje, soupis lomů pro býv. okres Broumov v rámci edice soupisu lomů ČSR vydán a ani zpracován nebyl. V Schallerově (1790) ani Sommerově (1836) topografii království českého, resp. někdejšího královéhradeckého kraje, není u Božanova žádný kamenolom zmiňován, v mapě stabilního katastru Božanov z roku 1840 (ani na dalších katastrálních mapách z let 1885 a 1938) žádný lom zakreslen není.
Nejstarší původní doklad o lámání kamene u Božanova se podařilo nalézt v archivu řádu břevnovských benediktinů, kteří Božanov v roce 1256 založili a jimž potom dlouhou dobu patřil. V knize účtů novostavby, resp. přestavby, broumovského kláštera z let 1723-33 (Národní archiv v Praze, inv. č. 187) je i několik záznamů o kamenech, vylomených pro tento účel v roce 1730 také v božanovském lese (nejvíce ale v lese sousedních Martínkovic a pak u Vernéřovic). Je pravděpodobné, že také odtud byl získáván stejný kámen i pro následnou novostavbu kostela sv. Maří Magdalény v samotném Božanově v letech 1733-43, i když písemné doklady o tom v archivu bývalého klášterního velkostatku Broumov scházejí.
Podle německé božanovské obecní kroniky z let 1906-46 (Státní okresní archiv v Náchodě, s. 13) bylo pro obnovu požárem postiženého broumovského kláštera v roce 1670 použito nejvíce kamene (asi tisíc kusů) z božanovského lesa. Je to ale údaj nedoložený a o lámání pískovce u Božanova v kronice bohužel také jediný.
Nijak sdílná není v tomto směru ani poměrně nová německá monografie o obci Božanov (Hofmann 1987). O využívání zdejšího pískovce se zmiňuje jen v části věnované místním povozníkům, kteří vozili kameny z lomu Weissa Stenn v božanovském lese. V roce 1900 byl prý odtud odvezen 16 páry koní 160 (!?) tun těžký pískovcový blok na nádraží do Mittelsteinu pro památník v Berlíně, v letech 1939 a 1940 další velké bloky opět pro Berlín. Jiný blok byl odtud odvezen 22. 12. 1933 a pak 12. 6. 1934 pěti páry koní 60 (!?) tun těžký blok pro válečný pomník v Broumově, což v obou případech dokumentují připojené dobové fotografie.
Jiným doloženým dokladem o lámání pískovce u Božanova je nedatovaná fotografie firmy Alois Pour, kamenoprůmysl v Broumově (pobočka ostroměřského závodu). Má titulek Lámání kamene v lesích božanovských u Broumova a zobrazuje rozlamování obrovského izolovaného pískovcového balvanu z doby někdy mezi oběma světovými válkami. Podle osobního sdělení pana Stanislava Poura, druhorozeného syna Aloise Poura, otcova firma dodávala božanovský pískovec na novostavbu Právnické fakulty UK v Praze (1924-27).
Je nepochybné, že božanovský pískovec byl získáván nejprve rozlamováním povrchových balvanů v lese jihozápadně od obce a teprve pak v dnešním lomu. Kdy konkrétně byl tento lom založen, se bohužel nepodařilo zjistit, rozhodně však musel existovat už na počátku 20. století (viz výše). V roce 1948 byl zahrnut do nově vzniklého národního podniku Severočeský průmysl kamene se sídlem v České Lípě, od roku 1950 v Liberci. 1. ledna 1959 lom převzal n. p. Stavební hmoty Náchod, od 1. 7. 1960 Východočeský průmysl kamene n. p. Skuteč. Od 1. července 1966 pak lom patřil národnímu (později státnímu) podniku Českomoravský průmysl kamene Hradec Králové, od 1. 7. 1992 stejnojmenné akciové společnosti. Od ní lom k 1. dubnu 2001 odkoupila společnost Granit Lipnice s. r. o., která ho těží doposud.
Vlastnosti božanovského pískovce a jeho ložisko
Božanovský pískovec je převážně béžový, někdy ale až šedobílý nebo naopak až rezavě hnědý. Často obsahuje neostře, ale i ostře ohraničené nepravidelné rezavě hnědé polohy, šmouhy nebo skvrny. Je převážně středně a stejnoměrně zrnitý, místy se ale vyskytují nepravidelně omezené polohy hruběji zrnité. Makroskopicky jsou v něm rozeznatelná zejména světle šedá zrna křemene, bělavá zrna plagioklasů a růžová až červená zrna draselných živců.
Podle Návratové aj. (1978) ve složení božanovského pískovce převládají v průměru 0,5-1,6 mm velká a subangulárně omezená zrna křemene (přibližně 71-80 %), dále zrna živců (5-8 % plagioklasů, zpravidla silně rozložených, a draselných živců o průměrné velikosti 0,4-0,8 mm), úlomky hornin (3-5 % především rohovců a kvarcitů), šupinky biotitu, méně často muskovitu (3-4 %), zrnka těžkých minerálů (převážně turmalin a rutil) a limonitizovaný pyrit, u hruběji zrnitých poloh i glaukonit. Mezerní hmota je zpravidla tvořena kaolinitem. Podle toho je horninu možno označit za středně zrnitý arkózový pískovec, což potvrzují i výsledky chemických rozborů (Procházka 1984).
Z technického hlediska patří božanovský pískovec k našim nejkvalitnějším pískovcům. Při geologickém průzkumu jeho ložiska (viz dále) byla zkouškami tří vzorků z lomové stěny zjištěna objemová hmotnost 2,16-2,21 g/cm3, nasákavost 5,5-6,5 % hmotnosti, pevnost v tlaku po vysušení 65-72 MPa, po nasáknutí 57-62 MPa a po zmrazení 43-54 MPa, pevnost v tahu za ohybu po vysušení 4,5-4,8 MPa a po zmrazení 2,7-3,3 MPa a obrusnost 0,2-0,3 mm.
Ložisko božanovského pískovce je částí středně turonského souvrství na okraji hejšovinské oblasti české křídové pánve. Jeho úložné poměry jsou poměrně složité. Souvrství má základní úklon 10-15° k severovýchodu, ale je intenzivně porušeno kernými zlomy směru SZ-JV s posunem o 14-17 m a směru SV-JZ s posunem o 1-5 m. Tím podmíněná sloupovitá odlučnost horniny komplikuje její těžbu (Lorencová 1954). Proto je nutné dobývat ji trhacími pracemi (patní odstřely) a takto získané nepravidelné bloky upravovat na kvádry odvrtáváním, případné i klínováním. Ohraněné bloky (ročně cca 1000 m3 o průměrné velikosti 1,5-2,2 m3) se odvážejí ke zpracování do kamenické provozovny v Teplicích nad Metují. Ostatní surovina se zpracovává přímo v lomu na hrubé kamenické výrobky (štípané hranoly a kostky, regulační kámen) a odpad drtí na materiál k posypu a údržbě zejména lesních cest. Druhým faktorem, nepříznivě ovlivňujícím využitelnost ložiska, je jeho vysoká nadmořská výška, komplikující celoroční dobývání.
Ložisko božanovského pískovce bylo vymezeno v jihozápadním předpolí lomu na základě předběžného geologického průzkumu (4 svislé a 4 šikmé vrty, výlomy z lomové stěny, geofyzika) Božanov 511 1384 704 z let 1976-77 (Návratová aj. 1978), kterým v něm bylo vyhodnoceno 811 tis. m3 zásob suroviny v kategorii C1 a 2753 tis. m3 v kategorii C2.
Použití božanovského pískovce
Božanovský pískovec měl a má široké uplatnění ve stavebnictví, v architektuře, v sochařství i při obnově památek. Příkladů použití božanovského (dříve též broumovského) pískovce je nespočet a je obtížné je zpětně rekapitulovat. Proto jsou v následujícím textu uváděny alespoň příklady realizací v Praze, už proto, že jich je zde nejvíce.
Zřejmě prvním a na dlouhou dobu i jediným použitím tohoto pískovce v Praze byla novostavba Právnické fakulty UK v letech 1924-27 (viz výše). Potom se zde začal objevovat až počátkem padesátých let, a to výhradně na obnovu památek nebo jejich úpravu; tak tomu bylo až donedávna.
Na Pražském hradě jsou z něho obě boční předsunutá zaoblená schodiště v Matyášově bráně, v Nejvyšším purkrabství některá dveřní ostění, stupně a části dlažby na nádvoří a stupně schodiště na Černou věž, vysoký obklad soklu domu na rohu Jiřské ulice a Zlaté uličky, z novější doby mohutná lavice u vchodu do Jiřského kláštera nebo dlažba v hale se šatnou nového vstupu do Rudolfovy a Nové galerie ve středním křídle, a nejnověji některé nové prvky na obnoveném severním průčelí Starého královského paláce. Na počátku osmdesátých let, při poslední velké rekonstrukci Národního divadla, bylo božanovského pískovce použito zejména na obnovu balustrády na tzv. Schulzově domě, včetně kopií 10 ozdobných váz a 4 obelisků na ní, a také na masivní bosovanou zeď na východní straně Divadelní ulice. Při rozsáhlé rekonstrukci rampy Národního muzea na přelomu osmdesátých a devadesátých let z něho byla obnovena převážná část balustrád a nahrazeny některé kvádry opěrných zdí.
Ve velkém rozsahu bylo božanovského pískovce použito i na obnovu Lichtenštejnského paláce na Kampě počátkem devadesátých let (až 4 m vysoký hladký obklad soklu kolem celé budovy aj.), Týnského chrámu (kvádrový sokl, zábradlí ochozu aj.), Trojského zámku (fontány, schodiště aj.), Toskánského paláce (ostění, kašny), Novoměstské radnice (ostění, sokly aj.) a na řadu dalších pražských památek.
Ve zcela mimořádném rozsahu pak bylo božanovského pískovce použito k náhradě vadných kvádrů pláště Karlova mostu při jeho velké rekonstrukci v letech 1966-75 a pak v letech 1986-88. Na Karlův most se tento pískovec vrátil při obnově schodiště na Kampu v letech 1996-97 a znovu při zpevňování základů pilířů č. 8 a 9 v roce 2005.
Podobné uplatnění jako u stavebních památek nalezl božanovský pískovec i při obnově památek sochařských, především jako materiál na kopie zejména barokních soch z hrubozrnného žehrovického pískovce. Prvním případem takového použití v Praze je zřejmě kopie sochy sv. Vojtěcha a jejího podstavce na Karlově mostě, kterou v letech 1969-70 vytesali V. a K. Hořínkovi a která byla na most osazena v roce 1973. V roce 1999 k ní přibyla z téhož pískovce kopie sochy sv. Anny, rovněž včetně podstavce, od V. Adamce a M. Pokorného. Z božanovského pískovce jsou na mostě i kopie samotných podstavců kopií soch (z hořického pískovce) sv. Luitgardy (1995) a sv. Ludmily (1999), ale i restaurované mramorové sochy sv. Filipa Benitia (2000). Nový podstavec z božanovského pískovce má ale třeba i Braunova socha Noc v Královské zahradě Pražského hradu. Z téhož pískovce je i nový středový obelisk sousoší Nejsvětější Trojice na Malostranském náměstí. Akademický sochař P. Váňa zhotovil v letech 1995-98 z božanovského pískovce kopie čtyř soch a tří váz na průčelí kostela sv. Salvátora na Křižovnickém náměstí. V letech 2000-03 z téhož pískovce vysekal volnou kopii sochy P. Marie pro zamýšlenou obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, která je prozatímně umístěna při jižním průčelí Týnského chrámu. Zcela novým sochařským dílem z božanovského pískovce je pak socha probošta Mikuláše Karlacha v Karlachových sadech na Vyšehradě od P. Malovaného z roku 2003.
Kromě obnovy památek získal božanovský pískovec koncem minulého století v Praze oblibu i jako kámen architektonický. Prvním takovýmto případem byla výstavba trasy metra B I, kdy jím byla v roce 1985 obložena atika vestibulu stanice Smíchovské nádraží a provedena dlažba a další prvky (stupně schodišť, ozdobné zábradlí a koule, obruby) v parku před Městským muzeem u stanice Florenc. Příkladem drobné architektury z téhož pískovce jsou nové sloupky kovového zábradlí na Smetanově nábřeží po zřícení jeho části v roce 1983 nebo řada sedmnácti „patníků“ (K. Nepraš) před Toskánským palácem na Hradčanském náměstí z roku1998.
Významným mezníkem v použití božanovského pískovce v pražské architektuře byla novostavba hotelu Four Seasons na Alšově nábřeží. V roce 1997 ji společnost Kámen Engineering s.r.o. ve velkém rozsahu (2600 m2) obložila deskami božanovského pískovce, zčásti hladkými, převážně ale diagonálně rýhovanými. Dílo je jedním z nejzdařilejších příkladů použití domácího kamene v pražské architektuře po roce 1989. Tatáž firma v letech 2000-01 obložila hladkými deskami (785 m2) téhož pískovce i novostavbu Komerční banky v zahradě Slovanského domu. Vrcholem použití božanovského pískovce k obkladu fasád nových budov v Praze, vesměs hladkými deskami, byl pak rok 2006. V něm výše uvedená společnost provedla obklad administrativní budovy Gamma v BB centru ve Vyskočilově ulici v Praze 4 (2800 m2 50 mm silných desek, parapety, špalety) a společnost Jež s. r. o. hladký obklad bytových domů River Diamond v Karlíně (1440 m2 40 mm silných desek, parapety), Panorama na Strahově (800 m2 desek, parapety) a luxusního hotelu Mandarin Oriental na Malé Straně (880 m2 obkladů, dlažby, obruby, schody).
V poslední době nachází božanovský pískovec v Praze stále větší uplatnění i jako dlažební kámen. Kromě dlažby z řezaných desek (například již zmiňovaný hotel Mandarin Oriental, čínské velvyslanectví, Kampa park) to je dlažba ze štípaných kostek, například u prezidentské vily v Lumbeho zahradě (1400 m2) nebo v Riegrových sadech (1200 m2).
Podobných příkladů použití božanovského pískovce jako v Praze je možné uvést i z řady dalších našich měst, ale i ze zahraničí. Mezi nimi je v poslední době nejzajímavější obnova kostela sv. Petra (Peterskirche) v Lipsku a Dómu v Kolíně nad Rýnem.
Závěr
Božanovský pískovec je v současné době naším nejvyužívanějším pískovcem, a to nejen pro obnovu stavebních a sochařských památek, jako tomu bylo dříve, ale i pro architektonické účely. Má k tomu příznivé estetické i technické vlastnosti, i když – jako u každé klastické sedimentární horniny – místy variabilní i méně příznivé. Jeho ložisko má ale dostatečné zásoby suroviny, nyní racionálně a ve velkém rozsahu těžené, umožňující eliminaci méně příznivých partií při těžbě nebo zpracování na minimum. Nespočetná řada starších i nejnovějších realizací z božanovského pískovce u nás a zčásti i v zahraničí dokládá, že tento pískovec byl a zůstává jedním z našich nejvhodnějších a nejkvalitnějších pískovců vůbec.
Poděkování:
Autor děkuje pracovníkům společnosti Granit Lipnice s.r.o., Státního okresního archivu v Náchodě, Městské knihovny v Náchodě a Obecního úřadu v Božanově za poskytnuté informace.
Vybraná literatura:
-aku- : 1980 – Pískovec z Božanova. In: Nový čas, č. 63, s. 3. Náchod.
Blahota, J.- Knedla, Z.: 2005 – Granit Lipnice s. r. o. : Žuly i pískovce máme dostatek. In:
Kámen, 11, č. 1, s. 51-55.
Blahota, J.- Knedla, Z.: 2007 – Granit Lipnice s. r. o. : Dodavatel výrobků z nejkvalitnějších
českých žul a pískovců. Kámen, 13, č. 2, s. 1-8.
Braunauer Heimatkunde. 1894. Braunau.
Hofmann, O.: 1987 – Die Gemeinde Barzdorf. Forchheim.
Katalog stavebních hmot. Kámen. 1956.
Kubeček, A.: 1979 – Zastavení s lidmi od kamene. In: Nový čas, č. 5, s. 2. Náchod.
Lorencová, L.: 1954 – Těžba broumovských pískovců. In: Stavivo, 32, s. 414-415.
Návratová, K. aj.: 1978 – Božanov 511 1384 704. Závěrečná zpráva geologického průzkumu.
Geoindustria Praha.
Nedomlel, A.- Procházka, J.: 1992 – Dekorační pískovce severovýchodních Čech. In: Ložiska
nerudních surovin ČR II, s. 338-350. UK Praha.
Procházka, J.: 1984 – Chemické složení pískovců severovýchodních Čech. In: Výběr prací, č. 12,
s. 45-60. Geoindustria Praha.
Zídka, J.: 1927 – Naše skály. In: Od Kladského pomezí, 4, s. 113-120. Nové Město n. Metují.